Univerzální zaklínadlo všech poitiků - export!

Politici a politické strany se zejména v předvolebním období zaklínají podporou exportu a tvorby pracovních míst. A toto zaklínadlo vypouštějí na firmy a občany v médiích, na mítincích, na setkáních s podnikateli. Prostě, kde to jen trochu jde. A podnikatelé a občané postižení hospodářskou krizí a nezaměstnaností se velmi rádi nechají očarovat.

Tu se vyhlásí zaklínadlo šrotovné, výstavba nových sportovních megahal a stadionů, tam se slíbí další sociální dávky. Prostě všichni dostanou vše. Ani Harry Potter taková kouzla jako někteří naši politici neovládá! Racionálně uvažující podnikatel a odpovědný volič by tedy měl v tuto chvíli zbystřit, zamyslet se a položit si některé otázky. Má náš stále rychleji zadlužující rozpočet na takové výdaje? Vrátí se nám tyto výdaje ve skutečném exportu a přinesou nám skutečná pracovní místa? Nebo tyto peníze marnotratně utratíme ve splácení dluhu politických stran za investice lobbistů do jejích agresivních a nabubřených volebních kampaní?

Takové otázky jsem si položil i já a pokusil jsem se na ně najít odpověď. A pomohl mi v tom příklad, kdy odvětví vysoce konkurenceschopné i ve světovém měřítku během několik let takřka zaniklo jen proto, že náš stát se na jakoukoliv podporu vykašlal. Oním odvětvím je filmový průmysl, resp. filmová tvorba.

Kinematografie se liší od ostatních uměleckých oblastí v několika rovinách. Jednak se v kinematografických dílech – filmech spojuje stránka výtvarná, hudební, literární a interpretační, z hlediska obsahu jsou tato díla zdrojem informací o společnosti, jejím historickém a sociologickém vývoji, v mezinárodním kontextu také o kulturní identitě státu a rozmanitosti jeho obyvatel. Nevyspělejší světové ekonomiky si v současné době uvědomují výhody, které přináší kreativní průmysl. Film jako globální průmysl, je považován za klíčový ekonomický hnací stroj těchto sektorů.

O krizi filmového průmyslu se hovoří již několik let. Jen za posledních šest let klesl objem peněz utracených zahraničními produkcemi v České republice o 86 %, z 5 miliard Kč v roce 2003 na loňských 705 milionů korun. Tento propad jde na vrub zavedením finančních stimulů v okolních členských zemích EU.

Jak říká ředitelka Czech Film Commission L. Claussová, která má, kromě jiného, na starosti propagaci České republiky jako filmové destinace v zahraničí: „Praha a Česká republika mohou producentům nabídnout z filmařského hlediska vše. Ale jen proto, že nenabízíme v nynější době ten nejdůležitější aspekt - filmové pobídky nebo stimuly - ztratila svou konkurenceschopnost a dostala se na okraj zájmu producentů a investorů, kteří své peníze za výrobu filmu chtějí raději utratit v zemích, které o ně stojí a dávají jim to najevo zavedením podpůrných modelů pobídek, rabatů a podobných investičních stimulů. A to je ten nejdůležitější prvek, který nám chybí k tomu, abychom byli opět konkurenceschopní.“

Klíčovým přínosem velkého počtu zahraničních produkcí je zaměstnání vysoce kvalifikovaných pracovníků v tomto sektoru od řemeslníků, technického personálu až po tvůrčí pracovníky - herce. V současné době jsou na zahraničních filmech často obsazeny profese štábu téměř výhradně českými pracovníky a vedoucí jednotlivých složek štábu jsou také často Češi. U jiných východoevropských zemí tomu tak není – a to je důkazem vysokého stupně důvěry ve schopnosti a dovednosti českých filmových pracovníků, kterému se tito na mezinárodním poli těší.

Český filmový průmysl demonstruje to nejlepší, co může Česká republika nabídnout v obchodním, kulturním a sociálním smyslu. Stavění na vlastních filmařských tradicích, vysoká kvalita infrastruktury, bohatost lokací a domácí tvůrčí talent – to vše bylo využito pro vybudování průmyslu, který je vysoce respektován profesionály jak doma, tak na celém světě.

Pokud však nedojde k podpoře filmového sektoru v České republice, ztratí tato země brzy celý tento sektor – nevyhnutelným důsledkem bude rovněž zánik domácího filmového průmyslu včetně řady pracovních míst a ohrožení sektoru reklam.