Já nic, já ministr obrany

Pokud se ministr obrany Alexander Vondra něčím zapíše do dějin českého národa, pak zřejmě především počtem afér a schopností svést odpovědnost za ně na někoho jiného, nejlépe na své podřízené. V lidových vrstvách se tomuto postupu říká systém padajícího exkrementu. V běžné anonymní firmě či instituci je to pochopitelné, ale v politice je takový systém přípustný pouze v zemích, které nejsou považovány za vyspělé.

Při aféře s firmou ProMoPro jsme ještě mohli ve tváři ministra zahlédnout nervozitu a při mediálních výstupech z té doby působil dojmem chyceného uličníka při krádeži jablek v sousedově zahradě. V souvislosti s vojenskými manévry na chodbách České televize je již ministr opět ztělesněním suverenity a bohorovného sebevědomí. Trochu to připomíná situaci člověka, který přežil leteckou katastrofu a následně trpí utkvělou představou o své nedotknutelnosti až nesmrtelnosti. Udržení se v křesle po takové aféře, jakou byla extrémně nevýhodná smlouva s firmou ProMoPro, opravdu připomíná přežití havárie Boeingu 747, takže všechny ostatní přehmaty se dají snadno vysvětlit jako unáhlenost podřízeného.

V polovině března si připomínáme dvanácté výročí vstupu naší země do vojenského uskupení NATO a jako každý rok i smutný 15. březen 1939, kdy došlo k okupaci naší vlasti nacistickým Německem. Bylo by krásné, kdyby se polovina března 2011 stala významným předělem, kdy se do české politiky vrátila politická odpovědnost a kdy se politici začali hlásit k odpovědnosti za své činy a nesvalují je zbaběle na své podřízené. Vím, je to naivní představa, ale já měl pohádky vždycky rád.

Poslední kapkou je vstup ozbrojenců z vojenské policie do ČT. Kdo mohl tušit, že redaktoři České televize nejsou po zuby ozbrojení zabijáci, kteří na policistu se soudním příkazem začnou střílet hned, jak projde vrátnicí, že?

Tento naprosto bezprecedentní krok je nejen neadekvátním použitím síly, ale především dalším selháním složek, kterých bychom si měli vážit, být na ně hrdi a na které bychom se měli spoléhat v nouzi. Místo toho se ale bojíme, že i tyto složky jsou využívány k mocenskému boji.Ale ti vojáci za to přeci nemohou, ti plní rozkazy a nechce se mi věřit, že tím, že postavíme pár lidí mimo službu, tak tím je vše v pohodě a jede se dál.

Je strach to, o co Vám jde? Jak hluboké moře musí být, aby se všemi kapkami naplnilo?