Případ Rangers (nebo Případ Kamara)

Svět, který jsem znal a znám je na ústupu. Je mi to líto. Proto kandiduji za Trikoloru Svobodné Soukromníky v Praze do sněmovny.

Svět, který jsem znal a znám je na ústupu. A ano, je mi to strašně líto. Chtěl bych se ze všech svých sil padesátníka zasadit o to, aby odcházel co nejpomaleji. Ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem. Těm, které seděly na tribunách stadionu a fandily českému týmu. Nechaly se vtáhnout do hry a zápasu úplně stejně, jako já a moji vrstevníci před čtyřiceti lety. A shodou okolností i na stejném místě, kam jsem tak rád chodíval jako kluk.

Patřím ke generaci, o jejichž zkušenostech s tuhou normalizačním atmosférou v písničce 1970 Chinaski zpívá „Naši mi vždycky říkali, jen nehas, co tě nepálí, Naši mi vždycky říkali, co můžeš sleduj z povzdálí, a nikdy nebojuj sám...“ A přesně tak to dnes cítím. Při čtení komentářů anglického týmu Rangers o chování dětských fanoušků na stadionu na mě padla tíha zkušenosti mých rodičů. Protože měli v blahé paměti, jak dopadli jejich „odbojní“ sousedé a příbuzní v padesátých letech, když přišla léta sedmdesátá nenechalo je nic na pochybách, že své děti nejlépe ochrání předáním těchto a podobných hodnot. A dnes mnozí z nás padesátníků jsme vystrašení podobně, jako byli naši rodiče, a máme velmi blízko svým dětem říkat úplně totéž. Hele raději příště nikam vůbec nechoď a sleduj to z televize... dej si pozor ať tě někde nevyfotí, že si tam byl a nedostaneš se pak na školu... 

Tohle já ale fakt nechci. Já chci svobodu. Chci snad tolik?

V ikonickém filmu Případ Pelikán studentka práv Julie Roberts předá svému profesorovi vlastní odvážnou hypotézu, kdo skutečně stojí za smrtí několika soudců. Tím rozběhne sérii dalších dramatických situací vedoucích k dopadení skutečných viníků. Také v Případě Rangers a jejich kritiky chování dětských fanoušků na pražském stadionu bychom se měli zamyslet nad tím, kdo a co stojí za eskalací emocí, které jsme několik desítek let v Evropě nezažili.  Moje vlastní hypotéza je, že podstatou této zjitřené atmosféry je extrémně levicová a protinárodní politika, která přisoudila České republice nesvéprávnou roli a našim občanům pozici levné pracovní síly z Východu, která má držet pusu a krok.

My, ze středu Evropy, to příští víkend máme možnost zastavit. Můžeme EU i Anglii dát jasně najevo, že jsme sebevědomí občané, kteří vědí sami velmi dobře co je správné, a co už ne. Ostatně v historii to náš národ již tisíckrát dokázal. Chce se mi říct, na rozdíl od jiných. Tak na to pamatujme u těchto voleb.

Volte selský rozum a srdce.